Příběh jednoho psího seniora, jeho nesnesitelné paničky a shovívavého páníčka. Psí vzpomínky, plné zábavných a ironických postřehů i nechtěného humoru z odposlechnuté hovorové češtiny, jakou mluví Egonova dvounohá smečka a kamarádi-pejskaři z pražských Košíř. Na papíře to vypadá trochu rebelsky, ale jde o situace majitelům psů důvěrně známé, jen tentokrát vyprávěné z pohledu psa.

Egonova literární panička, zvaná panda, je nejen neskutečně trhlá, ukecaná a otravně důsledná ve své poněkud přehnané péči, ale také toho o psech dost ví. Autorka Petra Baďurová se touto zábavnou formou dělí se čtenáři o své celoživotní kynologické know-how. Možná nakonec po čtyřnohém příteli zatouží i čtenář, který všechny ty radosti, útrapy a souznění s blízkou psí duší na vlastní kůži dosud nepoznal.


O autorce:
Petra Baďurová (1964)

Dvanáct let byla skutečnou paničkou skutečného psa Egona. Tou v knize, které Egon říká panda, trochu je, a trochu není, jak už to v knížkách chodí. Je odpůrkyní polidšťování psů a ve svém rukopise s nadsázkou, humorem a pochopením zúročila půl století svých zkušeností nejen se psy, ale i s jejich majiteli.
Psi ji provázeli od dětství. Jsou jejím koníčkem. Vyhledávala je, vlastnila je, hlídala a cvičila je i mnohým přátelům. Nakonec založila úspěšný facebookový profil Egon – z mýho deníčku. Rozrůstal se den co den o fotky, historky a vzpomínky starého a už nemocemi zkoušeného německého ovčáka, až Egon jednou v noci odešel přes duhový most do psího nebe… Jeho panička tenkrát nad ránem v emocích sedla k počítači a slíbila fanouškům, kteří si oblíbili Egonův svérázný „psí“ styl vyprávění, že jeho příběh vydá knižně. Nyní ten slib plní a vzkazuje čtenářům: „Napsala jsem to nejen jako svoji vzpomínku na léta prožitá v radostech i strastech s mými psy, ale taky na památku všech těch čtyřnohých chlupatých bytostí, které tu s námi nějaký čas byly a prozářily náš život. Na oslavu těch, kteří si tu dosud radostně pobíhají. A na počest všech, kdo se ke zvířatům chovají hezky.“